Marie Peroutková

Maruščin přístup k lesnímu koučinku je pro mě opravdu unikátní a hluboce efektivní. Oceňuji na něm, jak dokáže nenásilně propojit sílu přírody s koučovacími technikami, čímž vytváří prostředí, které je pro sebepoznání a osobní růst mnohem intenzivnější než klasický face-to-face koučink. Co je na jejím přístupu pozoruhodné, je to, jak nechává přírodu promlouvat a stává se tak vlastně dalším "spolukoučem". Není to jen o chůzi lesem, ale o tom, jak citlivě dokáže vnímat a interpretovat podněty z okolí – déšť, prázdné místo na cestě, nebo třeba nečekaný satelit na tvrzi – a využít je jako silné metafory a spouštěče pro vhledy. Její schopnost navést člověka k uvědomění si, že příroda sama pokládá otázky a dává nápovědy, je pro mě fascinující. Maruška dokáže velmi přirozeně vést k vědomému vystoupení z komfortní zóny. Není to o drastických změnách, ale o pochopení, že i malé kroky do neznáma, třeba jen procházka v dešti, mohou vést k zásadním posunům v myšlení a připravit člověka na nečekané životní výzvy. Vnímá přírodu jako místo, kde člověk fyzicky i mentálně prožívá nepohodu, což paradoxně vede k hlubšímu propojení se sebou samým a k objevení nových perspektiv. Celkově bych řekl, že Maruščin přístup je o vytvoření prostoru pro ticho, vnímání a hlubokou introspekci, kde příroda funguje jako zrcadlo pro naše vnitřní procesy. Její lesní koučink není jen o hledání odpovědí, ale o prožití cesty, na které se odpovědi objeví samy, často tam, kde by je člověk nejméně čekal. Je to pro mě důkaz, že ty nejcennější odměny a největší vhledy často přicházejí právě tam, kde se odvážíme vykročit mimo vyšlapané cesty.

Průvodcování lesem myšlenek je výjimečné ve své obyčejnosti, les máme všichni na dosah, a pokud chceme, umí nám dát okamžitou zpětnou vazbu. Průvodcování lesem myšlenek mi přineslo osvěžení a nový způsob pro práci sama na sobě.Člověk si myslí, že ví, že mu procházka a sdílení dělá dobře. Ví, jak je hojivé dívat se do zeleně, ale příroda mu nabízí mnohem víc. Pokud něčemu v životě nerozumíme, příroda umí poskytnout odpověď téměř na vše. Přírodu v celém procesu vnímám jako klíčovou a univerzální, tudíž průvodcování lesem bych doporučila úplně každému. Při nejmenším získáte příjemné osvěžení a konečně se zhluboka nadechnete. Věřím, ale že tato metoda může proměnit naše životy k lepšímu.

Maruška mi nesmírně pomohla na mé cestě k sobě samé. Její koučování a průvodcování je hluboké, laskavé a nesmírně inspirující – každá její slova, každý její postoj vyvolává uvědomění a aha-momenty, které mě posouvají dál. Její práce není jen o rozhovorech, ale i o prožitku – průvodcovství v lese je pro mě vždy magickým zážitkem, který spojuje moudrost přírody s vnitřní reflexí. Každá chvíle s ní je naplněná smyslem a klidem, který v běžném životě jen těžko nacházím. Měla jsem také možnost sdílet s Maruškou jedinečné zážitky, jako byla koupel v Berounce, která byla nejen osvěžující, ale i posilující pro tělo i duši. Každá taková chvíle mi připomíná, jak důležité je být přítomná a vnímat krásu okamžiku. Velmi inspirující jsou pro mě také momenty strávené v kostele Máří Magdaleny, jehož prostor Maruška opečovává. Každá návštěva kostela s ní je pro mě posvátná a hluboce inspirující – učí mě zpomalit, naslouchat, a vnímat duchovní rozměr každého okamžiku. Maruška přesně ví, co říct a kdy mlčet, a tím vytváří prostor, ve kterém přichází pravá uvědomění. Díky jejímu vedení se postupně učím zářit, žít více v lásce, soucitu a vnitřním klidu. Její autentický, jemný a moudrý přístup mi umožnil znovuobjevit světlo v sobě a nacházet cestu k vlastnímu já. Každé setkání s Maruškou je darem – její průvodcovství, laskavost a schopnost inspirovat mě posouvají hlouběji, než jsem kdy čekala. Díky ní jsem našla odvahu žít v pravdě, otevřeném srdci a s plnou vnitřní radostí.

Marie je žena, pro kterou se mi hledají slova nesnadno. Je totiž naprosto unikátní. Způsobem, že pro ni ještě náš jazyk nenachází ta adekvátní pojmenování. Kvality, které ztělesňuje jsou za mě – Pravda, Láska, Přijetí, Absolutní Klid a Pokora, Přítomnost, Zkušenost, Víra. V doposud nejsložitějším období mého života mi, Díky Bohu, podala záchrannou ruku a v době, kdy jsem se zoufale topila v hlubokém bahně, mě svou přítomností pokaždé vytáhla natolik, abych se dokázala nadechnout. Nejprve „jen“ to. A postupně mě tahala svou podporou, myšlenkami, příběhy.., zkrátka tím, že tam byla.., výš a výš a já najednou s údivem zpozorovala, že už se netopím, ale postupně se díky ní znovu učím dýchat pravidelně a zhluboka. Maruško, děkuji. Děkuji za tvou Opravdovost, za to, že nám ostatním, díky tomu, že už víš, nabízíš útěchu, úlevu, pohled pár kroků dopředu, namísto toho, abys pohrdala těmi, kdo ještě neví, kdo tam ještě nejsou. Měla-li bych být konkrétní, potkávat jsme se s Maruškou začaly v lednu roku 2025. Nyní se píše 7.7. téhož roku. Maruška byla více či méně přítomna všemu zásadnímu, co se v tomto půlroce v mém životě odehrálo. A bylo toho dost. Co je pro mě osobně nejzásadnější, je to, že kdykoliv jsem začala ztrácet důvěru a víru sama v sebe, začala jsem pochybovat, propadat se do stavu oběti, ze které se pak těžko tvoří, Maruška tam stála jako pevná zeď a dokázala mě neochvějně poskládat zpátky do tvůrce. Jak to dělá? Svou přítomností, příběhem, autentičností. Svými znalostmi, sečtělostí, příběhy z historie i současnosti. Svým nadhledem, odstupem, přesto absolutní empatií a napojením. Díky Tobě, Maru, věřím. Díky Tobě, jsem zůstala v Dobru, věrná sobě a nepropadla se do šílenství, do propasti, ze které by nebylo návratu. Díky Tobě se učím absolutnímu přijetí a víc a víc se mi postupně daří pouštět věci, které neovlivním. Cítím Tě za sebou a není dne, kdy by nějaká z Tvých myšlenek nepohladila mou rozbouřenou mysl. Marušku doporučím každému, kdo neví, kdo se cítí ztracen, nejistý, kdo potřebuje podpořit důvěru sám sebe a v život samotný.

Děkuji Marušce za vytvoření jedinečného zážitku v přírodě s mojí dcerkou a za poznání sebe i jí. Pro mě výzva začala už před samotným setkáním, kdy nonstop pršelo, ale pomohly mi jasné pokyny od Marušky, co si sebou zabalit i za mokrého počasí. Cením si atmosféry, která byla pečlivě vytvořena na začátku a bylo hned jasné kdo se o koho postará. Měla jsem možnost se vrátit zpět do dětství a zároveň tam být se svou dcerkou. Velkou částí našeho programu byla hravost, představivost a pohádkovost, kde vše je možné. Po setkání se cítím blíž s dcerkou, zažily jsme něco, co nám nikdo nevezme a poznala jsem ji z jiného úhlu než svoje křehké děťátko. Teď si hrajeme s maňásky a nebojíme se deště